Únor 2007

Tak fajn...je to tady

24. února 2007 v 23:15 | Elis Bennington |  News
Dobře...konečně sem se dostala na počítač a hned jako první mi padne do oka,že Linkini budou mít v Praze koncík...a to 12.června...Takže se lidi těšte,protože věřím,že to bude stát za to;-)

System-překlad

18. února 2007 v 21:23 | Elis Bennington |  Překlady textů
No tak tohle sme překládali s jednou kámo-Kačííí....teda spíš já:D:D:D:DNo nic,ale je z toho úplná blbost...
Ty jsi dopadla,co víc můžu říct?
Pocity se rozvinuli, já to nechci nechat být
Nemůžu vyměnit tvojí křičící tvář
Cítím se nemocný

Refrén:
Proč chceš zemřít?
Tvoje krev je v mé
Bude nám dobře
Až tvoje tělo bude mé

Je mnoho slov, které nemůžou popsat mou tvář
Pocity se rozvinuli, aby brzy vybouchli
Nemůžu souviset se šťastným stavem
Cítím, jak mnou krev koluje

Refrén

Proč je všechno pro mě tak posraně těžký?
Držím se směrem dolů,co myslíš,že bych měl být?
Musíš pokoušet a provokovat vládu?
Stále zkouším ,neumírám tak snadno

Nechci zemřít(3x)
Proč je všchno pro mě tak posraně těžký?(2x)
Refrén (2x)

System-text

18. února 2007 v 21:22 | Elis Bennington |  Texts
You fell away
What more can I say
The feeling's evolved
I won't let it out
I can't replace
Your screaming face
Feeling the sickness inside

Why won't you die?
Your blood in mine
We'll be fine
Then your body will be mine

So many words
Can't describe my face
This feeling's evolved
So soon to break out
I can't relate
To a happy state
Feeling the blood run inside

Why won't you die?
Your blood in mine
We'll be fine
Then your body will be mine

Why is everything so fucking hard for me?
Keep me down to watch you think I should beg
Must you tempt me
and provoke the ministry
Keep on trying
I'm not done so easily

I will not die
Why is everything so fucking hard for me?
I will not die
Why is everything so fucking hard for me?
I will not die

Why won't you die?
Your blood in mine
We'll be fine
Then your body will be mine

Why won't you die?
Your blood in mine
We'll be fine
Then your body will be mine

Let Down-překlad

18. února 2007 v 21:21 | Elis Bennington |  Překlady textů
A slzy padají jako déšť
Znovu dolů po mé tváři
Oh tyhle slova bys neměla říkat
A hry které jsi hrála
S mým rozumným srdcem
Oh měl jsem to vědět od začátku

Oh ta zima a jaro
Jdu ruku v ruce
Právě jako má láska a bolest
Jak jsou myšleny ty řezy v náladě
Oh tahle úplně nová kůže natáhnutá přes vystrašené území


Nechci být zklamaný
Nechci žít můj život znovu
Nechci jít po té samé staré cestě
Tak nechci být zklamán
Nechci žít znovu mé lži
Nechci jít po té samé staré cestě


Všechny tyhle roky ve stoce
Nebyla láska dostatečná když jsi chtěla všechno
co jsem ti všechno dal a teď musí začít konec
Oh měl jsem poslouchat moje srdce


Protože nechci být zklamaný
Nechci žít můj život znovu
Nechci jít po té samé staré cestě
Tak nechci být zklamán
Nechci žít znovu mé lži
Nechci jít po té samé staré cestě


Oh......

Nechci být zklamaný
Nechci žít můj život znovu
Nechci jít po té samé staré cestě
Tak nechci být zklamán
Nechci žít znovu mé lži
Nechci jít po té samé staré cestě.

Let Down-text

18. února 2007 v 21:21 | Elis Bennington |  Texts
And the tears fall like rain
Down my face again
Oh the words you wouldn't say
And the games you played
With my unfoolish heart
Oh I should have known this from the start
Oh the winter and spring
Going in hand in hand
Just like my love and pain
How the thought of you cuts deep within the vein
Oh this brand new skin stretched across scared terrain
I don't want to be let down
I don't want to live my life again
Don't want to be lead down the same old road
So I don't want to be let down
I don't want to live my lies again
Don't want to be lead down the same old road
All those years down the drain
Love was not enough when you want everything
What I gave to you and now the end must start
Oh I should have listened to my heart
'Cause I don't want to be let down
I don't want to live my life again
Don't want to be lead down the same old road
So I don't want to be let down
I don't want to live my lies again
Don't want to be lead down the same old road
Oh...
I don't want to be let down
I don't want to live my life again
Don't want to be lead down the same old road
So I don't want to be let down
I don't want to live my lies again
Don't want to be lead down the same old road

Upírka

15. února 2007 v 16:54 | Elis Bennington |  Story
Letím si temnou ulicí.Všichni se přede mnou schovávají,kam jen můžou.Nechápala jsem je,copak jsme jim někdy něco udělali?Když jsem byla ještě malá,tak ještě nikdo nevěděl,že jsem upírkou.Do doby než to poznali,bylo všechno v pohodě.A ptáte se jak to poznali?No jednoduše…prostě si všimli toho,že mi nějak rychle rostou špičáky a začínají žloutnout oči.
Jednoho dne,než jsem se narodila,se moje matka odstěhovala od mého otce,protože ji surově byl a strašně pil.Jednou když už byla v jiným stavu,chtěl aby se s ním vyspala a ještě ke všemu to chtěl natočit udělat plo kopií a prodat to.Matka v tu chvíli ničeho nelitovala,popadla kufry a odletěla do L.A.Tam poznala ženu,která byla také v jiném stavu.Čekala chlapečka…Moje matka mě,takže holku…Moje matka sice neuměla moc dobře anglicky,ale spolu s Marií to zvládla.Marie totiž pocházela taky z česka a s manželem se odstěhovala sem.Bydlela tady čtyři roky a to už se člověk něco naučí.A tak se učili společně.Po měsíci a něco moje matka porodila a za necelý dva týdny byla doma,ale zjistila,že Marie nastali potíže s jejím budoucím synem.Proto se vydala za ní do nemocnice,kde jí prováděli císařský řez.Malému chlapci hrozila zástava srdce.Několik týdnu byl v inkubátoru.S Marií jsme ho všechny tři holky chodili pozorovat jak roste.,,Mary?",,Ano",,Jak že se jmenuje?",,No ještě jsem to moc nepromýšlela,ale do oka mi padlo jméno Chester,co ty na to?"v tu chvíli jsem se probudila a usmála se.Obě si toho všimli,,No mě se to moc líbí a zdá se že malý taky"Po měsíci jsem všichni byli doma zdravý a plný energie…Moje matka totiž bydlela u Marie a tak byl v domě dvojnásobný křik malých miminek.
Za pár let,když nám bylo šest,jsme šli do školy.Měli jsme z toho samozřejmě trauma a báli se,co tam budeme dělat,ale jít jsme tam museli.První den byl docela v pohodě.To nás jenom učitelka seznamovala s věcma co budeme potřebovat do první třídy.Pak si každého zvlášť přivolala k tabuli a dala mi malý diplůmek z čokolády.S Chazzym jsme seděli vedle sebe.Nemohli jsme být jeden bez druhého a tak to bylo až do osmý třídy.V tu chvíli,když nás z ničeho nic začali podezřívat z toho,že spolu něco máme,tak mě Chazz odkopl jako hadrovou panenku a věnoval se jenom těm namyšleným klukům.Odsedl si ode mě a když se ho učitelka ptala,kde to sedí,tak jí odpověděl,,Paní učitelko,ona mě pořád otravuje,abych jí při testech radil a pořád povídá nesmysli,který do hodiny nepatří",,Dobrá,tak zůstaň u Mika.A ty mi Nancy dej žákovskou knížku,takhle se na mé hodině nikdo chovat nebude!"křičela jako pomatená až zrudla a omdlela…,,Vidíš co jsi provedla Nancyno!"zařval na mě Rob.Jenom jsem smutně koukla po Chazzovi a ten se jenom škodolibě na mě usmál.Když jsem přišla domu,matka se mě vyptávala,kde je Chazz.,,Nevím!S tim magorem se nebavim!",,Ale Nancy!"její křik už jsem nevnímala vyletěla jsem po schodech do pokoje a tiše brečela do polštáře…Za pár vteřin slyším mamku klepat na dveře…Jdu jí odemknout a obejmu jí a stále brečím…,,co se ti stalo holčičko?",,No…já…nenávidím Chestera!!!",,A proč?Co ti udělal?",,Kluci ze třídy nám pořád říkali,že spolu něco máme a on to neunes a začal mě pomlouvat…"rozbrečela jsem se ještě víc….,,Tak já si promluvím s Marií a ona už to zařídí jo?",,Klidně,mě je to už jedno",,No…tohle nechci slyšet…Tak už nebreč a pojď se mnou dolů"Tak jsem teda šla s ní do obýváku,když v tom vletěl Chazz do baráku jako by se nechumelilo,ani nepozdravil…Za nim šla banda kluků ze třídy a ještě z béčka…,,Chestere!!",,No?Co je?",,Pojď sem k nám",,Proč??",,Prostě sem pojď a neodmlouvej!!!"Když přišel pohrdavým tónem řekl,,Tak co je?",,Omluvíš se Nancy!Teď hned!!Za to,že jí pomlouváš a děláš jí naschvály!",,Sorry!"vykřikl a rozběhl se do pokoje…
Znovu jsem se rozbrečela…V tom se máma zvedla,vlítla k Chazzymu do pokoje,vyhnala kluky a začala na něj něco křičet.Asi tak za pět vteřin co se uklidnila přišel Chazz za mnou a povídal ,,Nancy,promiň…já nevim co to do mě vjelo…prostě jsem neunesl to,že nám říkají,že spolu chodíme…Nevěděl jsem že to budeš nést takhle špatně…Mrzí mě to"řekl se smutným pohledem a sedl si ke mně a objal mě…
Další den jsme byli zase nej kámoši…Chazz zase ve škole seděl vedle mě a kluků si nevšímal…
Další dva roky šlo všechno náramně skvěle…Ale problém byl v tom,že jsem se do Chestera zamilovala.On o tom nevěděl…Vlastně o tom nevěděl nikdo,kromě mého Já…Jednou jsem šla za mojí kamarádkou Sam a všechno jí to řekla…Ona se na mě podívala a řekla,že jestli ho opravdu miluju,tak mu to mám ještě dneska říct…
Když jsem přišla domů,nikdo nebyl doma až na Chazze…To mi ulehčovalo situaci.Přišla sem k němu a spustila,,Ahoj Chazzy,musim ti něco říct",,No tak povídej"pobídl mě,,No víš,já nevím jak začít…Prostě sem ti chtěla jenom říct,že….že…že tě miluju"když sem to dořekla,vypadal jako by měl omdlít…,,No…tak tohle sem vážně nečekal…",,Jo…to já taky ne"řekla jsem smutně…Chtěla jsem se zvednou a odejít,ale on mě chytil a strhl k němu…,,Ale skusit to můžem" řekl a jemě mě políbil…Byla jsem v sedmým nebi…Když obě naše mámi přišli domů a uviděli nás,vylekali se a začali na nás křičet,co to jako děláme…
Vysvětlovali jsme jim to všechno hezky po lopatě,ale stejně to nepochopili…A tak jsme to vzdali a odešli někam se projít…Ruku v ruce jsme kráčeli ulicí…V tom nás uviděla banda zabedněnců ze třídy a jeden z nich povídal,,Vidíte kluci,tohle je ukázka toho,že já se nikdy nemýlím!!Tak si mě važte,vy paka!",,Jo Fredy,měls pravdu!!"
Myslela jsem,že Chazz to zase nezvládne a nechá mě tady samotnou,ale ne…On šel přímo k nim a dal jim přez držku…,,Nechte nás už konečně bejt vy hajzlové!!" křikl na ně a šel ke mně…chytl mě okolo pasu a šli jsme dál…Nevim jak,ale jeden z kluků vystřelil…já ani vlastně nevím,jak přišel ke zbrani,ale vystřelil a kulka mnou prolítla jako vzduch….Už jsem nic nevnímala,jen nějaké hlasy,které se ozývali z dálky…Zdálo se mi,jako bych šla temným tunelem a na konci je světlo…Když už jsem se blížila k tomu světlu,najednou jsem se probrala…Ležela jsem v nemocnici a strašně mě bolelo břicho…,,Kde…kde to jsem?A proč mi tak strašně bolí břicho??Co se vlastně stalo??"Kladla jsem jednu otázku za druhou a matka,která seděla u mě mi řekla,,Nevím přesně co se stalo,ale Chazz mi řekl,že jste šli ulicíc a potkali jste kluky z vaší třídy…Když se vám posmívali,Chesterovi ruply nervi a zmlátil je…Pak jste byli na odchodu,ale jeden z nich tě postřelil…Měla jsi ohromný štěstí!Doktoři ti dávali 45% že se ještě někdy probudíš."nastala trapná chvilka mlčení,,A kde je teď?"řekla jsem do ticha…,,Kdo?Chester?",,Jo",,No…víš holčičko…Chestera postřelily taky,ale on už takový štěstí neměl.Nepřežil to.Zemřel těsně poté co mi řekl co se stalo…"Tak tohle mě dostalo,,Cože?!?To nemůže bejt pravda!!To není možný!!!",,Už je to tak"odpověděla a objala mě…po tvářích mi stékala jedna slza za druhou.
Když máma odešla,přemýšlela jsem,co bude dál.Přemýšlela jsem nad tím,jestli chci žít dál,nebo s tím bojovat.
Po roce
Se smrtí Chestera už jsem se smířila,ale přesto je to bolestivá vzpomínka,na kterou nerada vzpomínám…Snažím se zapomenout na všechno co se mezi námi stalo a co by se mohlo stát nebýt těch zatracených kluků ze třídy!!
Do téhle školy už jsem nikdy nevkročila.Odešla jsem na jinou školu…Byla jsem tam spokojená do té doby,než mi všichni začali nadávat kvůli tomu,že mám moc velký špičáky…Nemohla jsem za to.Ovšem jsem ani nevěděla,že jsem upírkou.Asi po měsíci mi začali i žloutnou oči.Šla jsem s tím za mámou…,,Mami,proč jsem jiná než ostatní,co se to se mnou děje?",,Musím ti něco říct"odpověděla a ukázala na židli abych se posadila.Začala mi všechno vysvětlovat,,Když jsem byla mladá,chodila jsem s jedním mužem,s tvým tátou.Byli jsme spolu šťastný,ale když jsem otěhotněla,přestali jsme si rozumět.Když začal pořád chodit do hospody,už jsem si nevěděla rady,ale pořád jsem s ním byla…Horší ale bylo,že začal hodně moc pít alkohol.Po čtvrt roce mě začal i bít,v tom jsem si řekla DOST!!Zbalila si kufry a odletěla sem.Do LA…Jednou mi zavolal a doprošoval se,abych se k němu vrátila,že se polepšil.Když jsem odmítla,nejspíš se naštval a křikl na mě: No dobře jak chceš.Užij si toho upírského spratka!
V tom mi došlo,že on byl upír a ty že budeš zřejmě po něm…a taky že jo…Teď se to jen potvrzuje.",,Ale…ale to není možný,já…já nechci být upírkou!!"rozbrečela jsem se a utekla z domu…běžela jsem ulicí,kterou jsme šli z Chazzem,když ještě žil…Najednou jsem se odlepila od země a vznášela se ve vzduchu.Ani jsem si to neuvědomila…a bylo mi to v tu chvíli úplně jedno…Všechno se to na mě vrhlo…ztráta člověka,kterého jsem milovala,ztráta přátel a dokonce i to,že nejsem vlastně ani člověk…Letěla jsem tedy někam,kde to nebude tak depresivní…Odletěla jsem z LA.Ani jsem se nerozloučila s matkou…Ale často na ní vzpomínám a moc mi chybí,ale jsem šťastná,že jsem se rozhodla od tamtu odletět.Občas si zaletím k hrobu,kde teď odpočívá moje láska.Ale moc se toho ve skutečnosti nezměnilo.Lidé mě odsuzují jenom kvůli tomu,že jsem jiná než oni.A proto jsem bez přátel a bez opravdové lásky.A kdo ví…kdyby Chazzy ještě žil,jestli by se mnou byl nadále,když jsem teď někdo jinej…Ale už jsem se s tím naučila žít…
A to je konec mého příběhu.

LP-Giving In

15. února 2007 v 14:49 | Elis Bennington
Linkin Park - Giving In
Sice to není na přání,ale dám to sem;-)